Vánice

V příběhu o cestě zimní ruskou krajinou v kruté vánici využívá autor nejen typické schéma příběhu známého z ruských próz, ale i typických postav klasické ruské literatury. Provinční lékař s nákladem vakcíny se snaží za každou cenu dostat do zapadlé vísky, kde vypukla epidemie. Veden pocitem povinnosti a s humanistickým zaujetím archetypálního ruského intelektuála nutí sebe i najatého vozku překonávat nepřízeň počasí a nástrahy přírody. Jenže… v tom příběhu od počátku přibývají skutečnosti, které se vymykají naší realitě. Dopravní prostředek je poháněn padesátkou miniaturních koníčků, na cestě se potkávají s groteskně změněnými lidmi, se zázračnými technologiemi tvořícími úžasné syntetické drogy. I ta epidemie, co má být potlačena je nějak bizarně exotická. Čtenář Sorokinových knih poznává Rusko alternativní (aspoň doufejme, že alternativní!) budoucnosti z románu Den opričníka. Nikdo z lidí se nad podivnostmi kolem nepozastavuje, jen cesta stále vpřed může být smyslem života postav knihy, nástupců velkých postav ruské literatury. Kamže však ta velká cesta nakonec vede?