Various a Oldřich Janota - Ztracený ve světě - A Tribute to Oldřich Janota CD

Medium:CD - Oldřich Janota je velkou ikonou českého písničkářství a řada umělců ve spolupráci s Indies Scope se rozhodla vzdát mu poctu k jeho jubilejnímu výročí a to na speciální kompilaci nazvanou „Ztracený ve světě – A Tribute To Oldřich Janota “. Písničky od „Muže, který prochází zdí“ (v roce 2000 cena kritiků Žlutá ponorka za celoživotní přínos) na album nahráli: Jablkoň, Traband, Tara Fuki, Fru Fru, Maraca, Čankišou, Jana Vébrová, Žamboši, Květy, Jarret a mnoho dalších.

Tomáš S. Polívka v úvodním slově v albu píše: „Těžko najdete jinou tak mihotavou, zvukomalebnou, snivou, bezčasou a nadčasovou hudbu, jakou jsou písně Oldřicha Janoty. Řadili je k folku, minimalismu, experimentálnímu rocku i alternativě a ony přitom zůstaly bez ohledu na žánr či formu pocitem, náladou, tušením, obrazem, chvěním. Možná proto je mohli po svém uchopit tak různorodí interpreti a ony zůstaly nezaměnitelné. ... „

Na albu se nachází sedmnáct skladeb. Album otevírá Jablkoň s titulní písní celé kompilace, Michal Němec říká, proč si vybral právě tuto skladbu: „Ztracený ve světě, to je taková úplně typická Janotovka... A Janotovky ty já prostě rád.“ Nálada této skladby jakoby předurčuje ráz první poloviny alba, která ctí spíše klidnější podobu písní Oldřicha Janoty. V druhé půli alba postupně přibývá rockovější podoba písní, aby závěr a tečku za celou kompilací udělal Tomáš Kočko, který skladbu Sedm havranů nahrál čistě „janotovsky“, tedy kytara a zpěv.

„... Janota zpívá v jedné ze svých nejznámějších písní „i cesta může být cíl“. Tribute album můžeme brát jako zamávání spřízněných duší poutníkovi. Popřejme Oldřichovi Janotovi, ať ho stále těší hledání. A sami se těšme na další nalezené písně, další doteky nezměrna i pokory jako z veršů zenových básníků.“

Oldřich Janota:
Básník, hudebník, překladatel, vystudovaný žurnalista, v dobách totality noční hlídač či topič Oldřich Janota (*27. srpna 1949 v Plzni) napsal první písně na sklonku 60. let. Nejdříve vystupoval jako osamělý písničkář, později coby člen folk-rockové kapely Pentagram. Folkovou škatulku definitivně přerostl, když v roce 1979 sestavil dodnes kultovní skupinu Mozart K.

V první polovině 80. let se Janota stal jaksi mimoděk jedním z nejpopulárnějších písničkářů, ale věhlas a halas nesvědčil jeho neprvoplánovým vizím. Raději opustil písničkovou formu a v triu s Lubošem Fidlerem a Pavlem Richterem se vrhl na novátorské experimenty s přednatočenými pásky. Pak jakoby si dopřál čas na rozmyšlenou. Na přelomu 80. a 90. let se vrátil k akustickým nástrojům a spolu s Irenou a Vojtěchem Havlovými se vydával na výlety do hájemství soudobé „vážné“ hudby. V posledních letech uzavírá kruh a hraje většinou sám s kytarou.

Jaký byl hlavní důvod, že jste si vybrali právě tuto skladbu?

Jarda Svoboda, TRABAND: Kvůli verši "jako opilý muž na rohu náhle zasažený bleskem/ jsme poznáním podobni zralým plodům/ ale nakaženi steskem". Ale dlouho jsem si lámal hlavu s tím, kdo a komu a proč je tím druhým břehem, dokud jsem to neprožil na vlastní kůži. Setkání s blížencem, který dává směr a smysl jinak divoce a nahodile běžící řece.

Karel Heřman, ČANKIŠOU: Místní blázen je veselá píseň a já si ji pamatuji ze svých mladých let ještě když hrál Oldřich Janota s Mozart K v 80. letech minulého století v Ernově sále Staré radnice v Brně. A pro mě to byla nejuchopitelnější píseň, z těch, o kterých jsme společně uvažovali.

Zdeněk Král, MINACH: Původně jsme chtěli píseň Druhý břeh, která se nám velmi líbila, a ve které jsme pro nás viděli určitý potenciál. Ale unikla nám, protože 5 minut před námi ji zabral Traband. Pak nastalo tápání a nebyli jsme si dlouho jisti. Našli jsme ale zase písně, které se nám moc líbily, ale zjistili jsme, že jsou tak dokonalé, že přidávat k nim něco (nově je aranžovat), by byl hřích a věčná škoda. Nakonec jsme, vzhledem k našemu zaměření dali přednost písni Tvůj stín, ke které jsme se snažili přistoupit pokorně a s citem. Udělat jí po svém, ale zároveň nezničit její křehkost a prostotu. Když byl výsledek hotový, zdálo se nám, že je to "naše" nejlepší píseň.

Tomáš Kočko & Orchestr: Píseň Fetišista byla pro mě provokující výzvou a u písně Sedm havranů jsem si krásně zafolkoval...

Honza Žamboch, ŽAMBOŠI: Píseň Země Nikoho se mi líbí pro její stále platící a nadčasové poselství, je naléhavá a mluví k věcem, na které mám stejný názor. Nemusel jsem dlouho vybírat.

Petr Filák, MARACA: Můj důvod byl, že jsem měl ve 13 letech jedinou kazetu, kde mi sestra namixovala Kryla, Mertu, Janotu atd.. Od O.J. tam byla jen jediná piseň a to Bitva na Tursku. Takže nostalgie. Ostatni Maracaci ho vůbec neznali. Možná proto jsme ji tolik změnili.

Oldřich Krejčoves, OKREJ: 24 hodin volného času....líbí mi text, ten je hodně přímej.... našel tempo a dal tomu kabát z obvyklých akordů. Náladu jsem se snažil zachovat jako originál.

Jana Vébrová: Text. Protože je tam krásnej text!

Dorota Bárová, TARA FUKI: Z těch písní se mi prostě líbila nejvíc. Minimalistický hudební doprovod a krásný text.

Petr Krško, ZVA 12-28 band: Predlohu si nesmierne vážime, ale dovolili sme sa pesničky "Hydrant" zhostiť po svojom. Pri aranžovaní sme sa bavili a skladbu si dovolíme zaradiť do nášho širšieho koncertného repertoáru.

Petr Hudec, HUKL: Uváznul ve mně melodicky silný slogan: "Temný stín se mnou na stráni pokácel akát". Zvolání: "spoléhám na cit, ale jen chybu na chybu" jsem sebeironicky uchopil jako osobní hudební ale i životní zkušenost. Konečně také jinotajné ztotožnění člověka se stromem a určitá znepokojivost písně je, myslím, přitažlivá. Kapela tuto moji volbu nakonec ráda musela akceptovat.

Martin Kyšperský, KVĚTY: První album Oldřicha Janoty, které jsem měl, bylo ještě samizdatově vydané, koncertní "Žně". Nejdřív se mi to vůbec nelíbilo, a pak jsem to poslouchal pořád dokola. A dodnes je to nejlepší deska ! A na ní Oldřich velmi málo zpívá, spíš civilně vypráví. Ve skladbě Žlutý kopec se mu v jedné chvíli jakoby zlomí hlas, a dostane takovou zvláštní barvu.. nevím proč se mi to tak líbí. Miluju tuhle písničku.